Kdy děti nerostou

Růst lze charakterizovat jako jednu ze základních vlastností živého organismu, je popisován jako přibývání a zvětšování buněk, v tomto případě lidského organismu.

Růst je velmi citlivým ukazatelem dětského zdraví. Jedná se o velmi složitý proces, který podléhá řadě vlivů jak vnějších, tak vnitřních. Normální růst bývá považován za samozřejmost. Pokud ale vybočí „mimo normu“, stává se z něj závažný psychosociální problém, zejména v dospívání.

Nejrychlejší růst do délky probíhá během vývoje plodu v děloze, v prvém roce života dítěte a v období nastupující puberty.

Během růstu se mění poměry jednotlivých částí těla i biochemické složení organismu. Jednotlivé orgány těla mají různě načasované období svého vývoje (například v 6 letech věku je hmotnost mozku téměř stejná jako u dospělého člověka a nervová soustava je vyvinuta z více než 80 %, ve stejné době jsou pohlavní orgány vyvinuty méně než z 10 % proti stavu v dospělosti).

Růst dítěte ovlivňuje řada faktorů.

Mezi prvotní faktory ovlivňující růst plodu patří ty, které působí před narozením dítěte (tzv. nitroděložní faktory).

Řadíme mezi ně zejména:

• výživu matky během těhotenství
• stav metabolismu živin
• zdravotní stav plodu a matky
• správnou funkci placenty a jiné.

Pokud se dítě narodí malé pro svůj gestační věk (je dán týdnem porodu), je velmi malé vzhledem ke svému týdnu porodu (SGA). Růst a vývoj takového dítěte je nutno pravidelně sledovat. Pokud tělesný růst nedosáhne normy do 3 až 4 let věku, je dítě odesláno do specializovaného centra pro léčbu růstovým hormonem.

Faktory genetické nelze ovlivnit. Dědičnost působí rozhodujícím způsobem na výšku, které může dítě na prahu své dospělosti dosáhnout. Výška obou rodičů hraje stejnou roli.

Do výčtu faktorů, které ovlivnit lze a které mohou nemalou měrou ovlivnit růst dítěte, patří i prostředí, v němž se dítě pohybuje, vliv rodiny, citové strádání, psychické nebo fyzické týrání dítěte.

Porucha růstu

U každého dítěte se zjištěnou poruchou růstu je nezbytné hledat příčinu tohoto stavu. Porucha růstu může být na jedné straně izolovanou samostatnou poruchou, na druhé straně průvodním příznakem jiné nemoci.

Příčiny růstové retardace lze rozdělit zhruba do následujících hlavních skupin:    

1. Děti jsou zdravé, ale malé. Může se jednat o dědičné vlivy nebo o nadměrný výdej a snížený příjem energie.
2. Děti jsou malé vlivem zpomalení nitroděložního růstu (intrauterinní růstová retardace).  Tyto děti se narodily s nízkou porodní hmotností a/nebo délkou pro svůj gestační věk. Příčinou může být celá řada faktorů ze strany matky nebo ze strany plodu.
3. Děti jsou malé, protože mají hormonální poruchu. Hlavní roli má nedostatečná tvorba růstového hormonu. Významné pro růst jsou i hormon štítné žlázy a pohlavní hormony.
4. Malý vzrůst je druhotný (sekundární), vznikne následkem dlouhodobé zátěže organismu chronickou nemocí. Může se jednat o systémové choroby spojené s autoagresivitou imunitního systému nebo o poruchu funkce některého důležitého orgánu. Růstová porucha může provázet i nádorová onemocnění dětského věku.
5. Příčinou malého vzrůstu může být postižení růstové zóny kostí. Kost buď není schopna růstu pro nefunkčnost růstové zóny, nebo její buňky nereagují na hormonální podněty.
6. Příčinou malého vzrůstu mohou být některé syndromy, může se též jednat o poruchu základních buněčných procesů a s nimi spojených chorobných stavů.

Jak poznám, že mé dítě roste správně

Každé dítě má ve svém očkovacím průkazu růstový graf, který umožňuje přesně sledovat průběh růstu. Růstového zaostávání si můžete povšimnout i pomocí určitých projevů.

Poměrně jednoduché je srovnání s vrstevníky dítěte. Pokud bylo vaše dítě vždy nejvyšší ve třídě a nyní je nejmenší (srovnávejte pouze děti stejného pohlaví), tomuto zjištění je třeba věnovat pozornost. Srovnání není směrodatné u dětí starších 10 let, kdy již některé mohou vstupovat do puberty.  

Normálně rostoucí dítě potřebuje v průběhu času větší oblečení a obuv, protože se „do starého již nevejde“. Pokud vašemu dítěti stačí dlouho stejná velikost, je rovněž třeba se zamyslet nad příčinou.

Nejpřesnější metodou je průběžné zakreslování výšky dítěte do růstového grafu. Při zanášení dat do grafu je nezbytné zvolit správný věk a užívat graf pro příslušné pohlaví. Jinak dojdete k nesprávným a zavádějícím závěrům.

Změřte své dítě

Měření dítěte by mělo probíhat pravidelně při systematických prohlídkách u praktického lékaře pro děti a dorost. Dítě si ale můžete kdykoliv měřit a vážit i doma. U novorozenců a kojenců to není tak jednoduché. K přesnému měření je zapotřebí speciální bodymetr, ten se většinou nevyplatí kupovat domů. Malé děti se měří vždy vleže. Dítě položte na záda na rovnou podložku a změřte vzdálenost od vrcholku hlavy k chodidlu natažené dolní končetiny, například krejčovským centimetrem.

K přesnému vážení kojenců je třeba mít speciální váhu. Podobně jako u bodymetru je pořizovací cena vysoká a později tuto váhu nevyužijete. Na pravidelné vážení většinou stačí docházet do poradny k praktickému lékaři pro děti a dorost.

U větších dětí není správné měření nic složitého. Dítě měříme ve stoje, bez obuvi, u rovné zdi. Dítě musí stát vzpřímeně, s nohama u sebe. Výška se nejlépe odměří přiložením rovného předmětu k vrcholu hlavy kolmo na zeď. K vážení stačí běžná domácí váha. Měření i vážení by mělo probíhat vždy za stejných podmínek, nejlépe ráno nalačno. Dítě má být při vážení svlečené.

Růstové údaje zakreslujte do růstového grafu. Pokud se vám zdá, že dítě vybočuje ze svého růstového pásma, obraťte se na svého dětského lékaře, který situaci posoudí a doporučí další postup. Sledování růstu a vývoje hmotnosti je nejjednodušší záležitostí, kterou můžete pro své dítě učinit.