V některých rodinách se vyskytuje obezita častěji. Čím to je?
Počet dětí s nadměrnou tělesnou hmotností neustále roste a vidíme zejména nárůst těžkých forem obezity. Není výjimkou, že k nám do ambulance přicházejí dospívající s tělesnou hmotností vyšší než 150 kg, což bylo před 20 lety zcela ojedinělé. Dítě s obezitou se často stává obézním i v dospělosti. Čím je způsoben takový nárůst obezity? Do jaké míry ji ovlivňuje životní styl dnešních dětí a mladých osob a do jaké míry genetická výbava?
Obezita v dětství může být spojena s řadou zdravotních rizik. Naše studie COPAT (Children Obesity Prevalence and Treatment), která se zabývala výskytem obezity u dospívajících, prokázala častý výskyt vyššího obvodu pasu, který je ukazatelem hromadění tuku v oblasti břicha, respektive útrob. Tato tzv. útrobní (viscerální) obezita je spojena s rizikem vzniku cukrovky a dalších metabolických poruch a také onemocnění srdce a cév. Dalším aspektem je skutečnost, že obezita, jako každá jiná chronická nemoc, vyžaduje nejen komplexní péči týmu odborníků, ale i dlouhodobé (často celoživotní) sledování a léčení. Z toho vyplývá, že pacient s obezitou představuje jak časovou, tak i finanční zátěž pro zdravotní systémy, na což se celosvětově poukazuje.
Jak poznám, že má dítě obezitu?
Obezita je charakterizována nadměrným množstvím tukové tkáně, které pak má na svědomí řadu komplikací. Pro zjednodušení se používá index tělesné hmotnosti neboli BMI (body mass index), který se vypočte z podílu tělesné hmotnosti v kilogramech a druhé mocniny tělesné výšky v metrech.
- Například BMI 13letého chlapce s tělesnou hmotností 85 kg a tělesnou výškou 1,65 m vypočítáme následovně: 85 : 2,72 = 31,25 kg/m2. Kdy 2,72 = 1,65 ´ 1,65.
U dospělých tento výpočet zcela stačí. Platí, že pokud je BMI v rozmezí 25-30 kg/m2, pak se jedná o nadváhu, a pokud je BMI rovno a vyšší 30 kg/m2, pak se hovoří o obezitě. U dětí je situace v důsledku tělesného růstu složitější a k hodnocení je nezbytné použít percentilové grafy BMI vztažené k věku a pohlaví, přičemž 90.-97. percentil BMI označuje nadváhu a BMI nad 97. percentilem obezitu. Tyto grafy je možné najít ve zdravotním průkazu dítěte či jsou dostupné na našem webu.
Čím je způsoben nárůst počtu dětí s obezitou?
Tento nárůst začal v České republice přibližně před 30 lety v souvislosti se změnami životního stylu. Změny představuje nový styl stravování v jídelnách rychlého občerstvení (fast foodech), automatizace s důsledkem snížení spontánní pohybové aktivity, konzumace nezdravých přeslazených nápojů a přesolených a tučných pokrmů, následně digitalizace a tím zvýšení počtu hodin strávených u počítačů a mobilů (tzv. screen time). Kolem roku 2016 jsme zaznamenali určitou stabilizaci ve výskytu počtu dětí s obezitou, nicméně tyto optimistické vyhlídky byly zcela narušeny pandemií covidu-19. V jejím důsledku zcela zásadním způsobem přibylo dětí s nadměrnou, někdy až extrémní tělesnou hmotností. A to zejména kvůli narušenému dennímu režimu, kdy děti trávily několik hodin u obrazovek, málo se pohybovaly, měly narušený spánkový režim, konzumovaly často nezdravé pochutiny a chyběla jim důležitá sociální interakce. Vše zároveň vedlo k manifestaci psychických obtíží, jako je úzkost, deprese a nízké sebevědomí.
Genetika hraje značnou roli, ale…
Za naši tělesnou hmotnost až ze 70 % odpovídá naše genetické uskupení, které je samozřejmě dáno genetickou výbavou našich rodičů a předků. Obezita je pak onemocnění, které je výsledkem interakce našich genů s faktory prostředí. Geny ovlivňují řadu pochodů v těle včetně energetické bilance - konzumace stravy versus výdej energie, např. při pohybu. Geny ovlivňují pocit hladu a sytosti, rychlost, jak jsme schopni zužitkovat konzumovanou stravu, a do jisté míry i naše jídelní preference.
S touto naší genetickou výbavou se pak pohybujeme v okolním prostředí. Záleží na našem chování a návycích, které jsou nám často vnuknuty od samého dětství. Proto je role rodičů, prarodičů a okolí zcela zásadní. Naše genetická výbava může být nevýhodná, nicméně to, jak s ní naložíme, je zcela na nás. Prof. Giles Yeo z Univerzity v Cambridgi kdysi přirovnal genetickou výbavu ke hře pokeru: „Nemůžeme si vybrat, jaké karty dostaneme (míněno geny), ale můžeme ovlivnit, jak s nimi hrajeme (míněno, jak se chováme v prostředí).“
Tedy s geny neuděláme nic. Nicméně na nás záleží, zda budeme vařit podle zdravé, či nezdravé kuchařky, zda pojedeme autem, či půjdeme pěšky.
doc. MUDr. Irena Aldhoon Hainerová, Ph.D.
Klinický pediatr, dětský endokrinolog a diabetolog
Koordinátorka projektu KAMP, irena.aldhoon@fnkv.cz
Klinika dětí a dorostu 3. LF UK a FNKV, Centrum pro léčbu růstovým hormonem
Objednání do obezitologické ambulance FNKV: tel. 267 162 555 (út–čt 7–9 hod.)
Zdroj:
Hainer V., Zamrazilová H. Abdominální obezita a metabolický syndrom u dospívajících – výsledky studie COPAT (Children Obesity Prevalence and Treatment). Časopis lékařů českých 212; 151: 75.
